Lásku je potřeba si přiznat
Byla jsem tehdy na rande s naprosto jiným pánem, když jsem poprvé potkala muže, kterého jsem si o pár let později vzala za manžela. Bylo to v březnu, v době, kdy už jaro vonělo ve vzduchu, sněženky a bledule vykukovaly na svět, slunce se střídavě schovávalo za mraky a ptáci pomalu přilétali z jihu. Tehdy jsem ale vůbec netušila, že za několik let bude všechno naprosto jinak, než jak jsem měla v plánu. Radim – onen pán, se kterým jsem seděla v mojí oblíbené kavárně s výhledem na řeku – byl opravdu dobře vychovaný a k ženám se vždy choval s úctou. Byl o deset let starší než já, ale neuvěřitelně mi imponovalo, že pracuje jako lékař v nemocnici.
Naše seznámení probíhalo romanticky, jako v hollywoodském filmu. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych se ještě někdy mohla zamilovat. On byl pro mě tím mužem, kterého bych si nejraději okamžitě vzala za manžela. Naneštěstí (i když vlastně asi naštěstí, vzhledem k dalšímu vývoji událostí!), jsem v oné kavárně u vedlejšího stolu zahlédla pár, který rozhodně nevypadal šťastně. Muž, který seděl se sympatickou dívkou, byl velmi sklíčený a ani dívka neoplývala optimismem. Zatímco já jsem svůj nový vztah začínala, oni ten jejich zrovna končili. Soucitně jsem se na zdrcenou dvojici usmála a dál jsem jim nevěnovala pozornost. Prostě jsem si sobecky užívala svoji zamilovanost.
Radim však musel nečekaně odejít do nemocnice – havaroval totiž kdesi autobus plný cestujících, a tak bylo potřeba každé odborné ruky! Chápala jsem to, dala jsem mu polibek na rozloučenou a popřála pevné nervy a zůstala jsem sama v kavárně nad nedopitou kávou a nesnězeným croissantem. Dvojice už byla také dávno pryč, když jsem se zvedala a odcházela domů. Během procházky kolem řeky jsem však potkala onoho muže, který se právě rozešel s dívkou, kterou potkal během svých gymnaziálních studií. Dali jsme se do řeči a asi dvě hodiny jsme se procházeli po břehu řeky. Ne, nepolíbili jsme se tehdy, nedali jsme si na sebe kontakty a já jsem nezradila svého tehdejšího přítele. Osud nás svedl dohromady ještě několikrát, zcela náhodně. Petr prostě vždycky přišel ve správnou dobu. Dali jsme se dohromady asi rok poté, co se se mnou Radim rozešel kvůli dlouhodobé cestě do zahraničí. Přiznali jsme totiž, že tvoříme ideální pár ...
